Je ušlechtilá, jemně modelovaná, oko je tmavé, slechy delší (jezbas si po nich nesmí šlapat) nos je tmavý (když zrovna není od hlíny), na počtu zubů ani skusu nezáleží (pokud se jezbas dokáže nažrat, jako že se dokáže nažrat vždycky, je to jedinec zcela odpovídající standardu)

Trup:

Jezbas je pes mohutný, rovnoměrně osvalený. Správný jezbas nesmí mít volný krk, tělo je dlouhé, jezevčíkovitého vzezření s bassetí mohutností, linie hřbetu je rovná, ocas musí být nesen v úrovni hřbetu, případně mírně nad (přípustných je 90 stupňů od přímky vedené rovinou hřbetu, přeloženo do češtiny - přípustné je nesení ocasu téměř kolmým směrem)

Končetiny:

Jezbas má standardně čtyři silné končetiny. Tlapa je velká (velikost menší bernardýn), sevřená, přední nožky vybočují typicky jezbasovským způsobem (zkrátka občas nožka míří trošku víc na stranu), u zadních noh se požaduje kvalitní zauhlení, některá ze zadních noh může při větší dynamice pohybu (opět typicky jezbasovským způsobem) vystřelovat do strany.

Pohyb:

Jezbas se vyznačuje vynikající mechanikou pohybu, na svých tlustých nožkách vleze prakticky kamkoliv.

Srst:

Srst je krátká, tužší, bez podsady, chlupy se občas dokáží velmi bolestivě zapíchnout do nohy. U jezbasů je přípustné velké množství barevných variet: černá s pálením a bílými znaky (a la švýcarští salašničtí psi), klasický trikolór (a la basset) nebo modrý trikolór (a la Albert z Lípy), v podstatě jakákoliv jiná varieta kromě variety "jezbas naháč" je přípustná

Povaha:

Jezbasové se tradičně vyznačují především skvělým apetitem, jsou schopni pozřít téměř všechno, počínaje ovocem, konče dřevěným prkýnkem, které voní masem. Dalším jejich typickým povahovým rysem je tvrdohlavost. Jezbas vám nikdy neuhne, pokud to nebude v jeho vlastním zájmu. Jinak jsou to zvířata milá a přítulná, fungují jako skvělé vytápění postele.

Historie:

Dle historických pramenů vznikl jezbas někdy v 11. stol.n.l v Anglii. Díky jeho úžasné povaze a skvělým loveckým vlastnostem se jezbas velmi rychle rozšířil po celé Evropě. Menší jedinci byli používáni jako srdnatí norníci, větší jedinci pak jako honiči a barváři, kde se také skvěle osvědčili. V 16. století se jezbasové "norníci" a jezbasové "barváři" již natolik odlišovali, že došlo k rozštěpení jednotného jezbasstva na dvě linie, z první byli vyšlechtěni jezevčíci, z druhé, vyšší pak dnešní basseti.

Využití:

Jezbas je především skvělý barvář - pracuje svědomitě a systematicky, vzhledem k menší rychlosti, kterou dokáže vyvinout na delší vzdálenosti, je skvělým společníkem korpulentnějších myslivců.

V dnešní době je jezbas využíván hlavně na agility, které ho opravdu baví.

Naše plemenná kniha v současné době čítá tři jedince (viz níže), pokud víte o dalších jedincích tohoto starobylého plemene je Vaší morální povinností, nahlásit tuto skutečnost na naši plemennou knihu. :-)

Plemenná kniha jezbasů:

Jezbas No 1. Ferdinand von Bystrc

Barva: Černá s pálením a bílými znaky

Datum narození: neznámé

Rodiče: neznámí

Povaha: Nejlepší

Zkoušky: pořád zkouší naše nervy

Jezbas No 2. Albert z Lípy

Barva: Jezbasí blue-merle

Datum narození: 30.6.2007

Rodiče: maminka je moc pěkná

Povaha: žravá

Zkoušky: zatím neprojevil své pravé kvality

Jezbas No 3. Arik Taláček

Barva: trikolórní

Datum narození: 30.6.2007

Rodina: bratr Albert z Lípy

Povaha: jezbasí

Zkoušky: zkušeně si omotal majitele kolem prstu

Arik, bohužel, nepřežil těžkou infekci a odešel za Duhový most.

Snad se tam nahoře má dobře.