Turistické výlevy naší paničky:

29.10.2008

Pravidelní čtenáři asi ví, že nejsem zrovna mainstream. Do Košic jsem chtěla jít studovat hned po maturitě, pravdou je, že tehdy mi šlo hlavně o to, abych opustila domov a nemusela moc často jezdit domů, chtěla jsem něco extra a uznejte, kolik lidí v české kotlině studuje na Slovensku? Pro okolí to byl šok, vyslechla jsem si značné množství inteligentních poznámek o studiu na "Ukrajině" a "Dálném východě" a protože jsem byla mladá a blbá, nechala jsem se přesvědčit abych nastoupila do Brna. No a protože chci pořád něco extra skončila jsem stejně opět v Košicích :-)

Pokud se rozhodnete navštívit Košice, počítejte především s dlóóóóuhou cestou (z Brna cca 8 hod, z Prahy komfortně letadlem), pokud v autobuse narazíte na větší množství divných týpků, vězte, že sedíte na té správné lince a směřujete na východ. Za tu krátkou chvíli, co do Košic jezdím jsem samozřejmě stihla zatím trochu prozkoumat centrum města, a to mě uchvátilo. Pocházím z Olomouce a jsem tedy zhýčkaná historickými památkami, svébytnou atmosférou města a minimální hektičností a takové jsou právě košické ulice. Centrum, tedy Havná ulica a přilehlé uličky, jsou nádherné, milovníci architektury si tu opravdu příjdou na své, najdete tu všechno - gotiku, renesnaci, klasicismus a taky secesi. Kdo neholduje "památkovým pochůzkám" může si v klidu sednout  do některého z centrálních parčíků a jen tak odpočívat. Dominantou města je gotický Dóm sv. Alžběty, Štátné divadlo, které bylo slavnostně otevřeno roku 1899 a pak asi taky renesančně přestavěná Urbanova veža. Centrum je upravené, uklizené a dýchá z něj prvorepubliková atmosféra.

Periferie už tak skvostná není, Košice jsou průmyslové město a rozsáhlá expanze probíhala především v duchu socialistického realismu, takže není o co stát.

Toliko k historii a představení, teď k mým osobním zkušenostem. první šok mě čekal při nástupu na kolej - nikdy jsem si nemyslela, že budu náš polorozbořený sqat považovat za luxusní bydlení. Ale člověk si zvykne na všechno, a tak do sprchy chodím zásadně po tmě, protože není vidět hygienický standart, a děkuji všem chemikům světa za vynález insekticidů a modlím se, aby na mě v noci nepropadla spolubydlící patrovou postelí :-) Pokud se nad tyto drobnosti člověk povznese, tak je to vlastně docela vtipná věc :-)

Na na první fotky se můžete kouknout tady.

O nás
Aktuality
Fotoalbum
Fufík
Truhlík
Airin
Bertík
Plemenná kniha jezbasů
Naši kamarádi
Fufíkův výletník
Maďarský ohař
Život se smečkou
Protimyší komando
Odkazy
Kontakty
Návštěvní kniha